Nepříjemné otázky při prvním hlášení zneužívání krátké čtení

Nepříjemné otázky při prvním hlášení zneužívání — krátké čtení

Představte si, že jdete na policii nahlásit zneužívání a oni se vás ptají na věci, které by vám spíš měly být položeny na psychiatrickém oddělení. První hlášení zneužívání by mělo být především o podpoře oběti, ne o nepříjemných otázkách. Je důležité, aby první osoba, které to oběť řekne, byla first responder s citem. Pojďme se podívat, jak to udělat správně, aby to nebylo jako v nějakém tom špatném detektivním seriálu.

Cílem je zajistit, aby se oběť cítila v bezpečí a byla ochotna dál spolupracovat. Trauma informed přístup je zde klíčový. Proto se vyplatí znát pár zásad, jak sensitive questioning provádět. Tím se dostáváme k tomu, že první hlášení by mělo být šetrné a victim centered. Když to všechno dáme dohromady, máme celkem rozumný reporting process.

• Buďte empatičtí.
• Neptejte se na zbytečnosti.

Aby toho nebylo málo, reporting guidelines by měly být jasné a měly by vést k tomu, aby se oběť necítila jako na pranýři.

Takže, jak vidíte, není to tak těžké, prostě trauma sensitive a všechno bude v pohodě. Bylo by skvělé, kdyby první hlášení bylo vždycky takové, že by oběť měla pocit, že jí někdo věří a chce jí pomoct. Toť vše k tomuto krátkému čtení.

Úvod do tématu

Pojďme si říct, že nahlásit zneužívání není nikdy jednoduché. Je to jako jít k zubaři, ale místo vrtačky máte nepříjemné vzpomínky a místo injekce máte trauma. Abuse reporting by mělo být co nejvíce šetrné, aby se oběť necítila jako v nějakém nekonečném nočním můru. První kontakt s obětí je zásadní a může ovlivnit celý reporting process. Proto je důležité, aby všichni, kdo přicházejí do styku s oběťmi, znali základní principy trauma informed péče.

Když oběť poprvé mluví o tom, co se stalo, je to jako otevřít pokličku na něco, co by raději nechala zavřené. Je potřeba to udělat s citem a s vědomím, že každá otázka může být dvojsečná. Takže, jak se vlastně vyhnout tomu, aby se oběť cítila ještě hůř? To je otázka, na kterou se budeme snažit najít odpověď.

Nejdůležitější je victim support. Když se oběť cítí v bezpečí a je jí poskytnuta potřebná podpora, je pravděpodobnější, že bude ochotna spolupracovat.

Takže, pokud chcete být tím, kdo pomůže, musíte vědět, jak na to.

Trauma informované otázky — základ pro podporu oběti

Takže, chcete být tím „first responder“, který udělá všechno správně? Začněte tím, že budete trauma informed. To znamená, že budete vědět, jaké otázky jsou vhodné a které by mohly oběť spíše poštvat proti vám. Sensitive questioning je umění, které vyžaduje cit a pochopení.

Neptejte se na detaily, které nejsou nutné. Nechte oběť, ať řekne, co chce, a když bude chtít něco skrýt, nechte ji. Je to jako když jdete na kávu s kamarádem a on vám nechce říct, co se stalo včera večer ⏤ musíte to respektovat.

• Buďte empatičtí.
• Nedělejte z oběti viníka.
• Ptejte se otevřeně, ale ne příliš.

Když to zvládnete, budete mít victim centered přístup za pár.

A to je základ pro jakýkoliv abuse reporting process, který má šanci na úspěch.

Tak hurá do toho, zkuste to!

Otázky, které byste se měli vyvarovat

Někdy je lepší mlčet, než říct něco nevhodného. Obzvlášť když se bavíme o zneužívání. Takže, jaké otázky byste se měli vyvarovat při prvním hlášení? Inu, to jsou takové ty, které by oběť mohly přimět říct: „To je úplně vedlejší, o co vám jde?“

Vyvarujte se otázek, které začínají: „Proč jste…?“ nebo „Jak jste mohla…?“. To zní spíše jako křížový výslech než jako supportivní rozhovor. Místo toho se ptejte: „Jak se cítíte?“ nebo „Co potřebujete teď?“. To je mnohem lepší způsob, jak začít abuse support.

1. Vyhněte se otázkám, které oběť obviňují.
2. Neptejte se na zbytečné detaily.
3. Nechte oběť mluvit svým tempem.

Takhle to máte mnohem větší šanci, že oběť bude cítit, že jí věříte a chcete jí pomoci, nikoliv ji soudit.

A tak, příště až budete chtít něco vědět, rozmyslete si to dvakrát, abyste neprovedli nějakou nepříjemnost.

Tak se držte zpátky a nechte oběť vést rozhovor.

Správný přístup k podpoře oběti

Takže chcete být tím first responder, kterého si oběť bude pamatovat jako toho hodného? To je skvělý cíl! Začněte tím, že budete empatii sami sebou. Oběť potřebuje vědět, že jí věříte a jste tam pro ni.

Neměli byste být detektiv, který potřebuje vyřešit případ za každou cenu. Nechte oběť mluvit a hlavně ji nechte dokončit její příběh. Když budete skákat do řeči nebo se ptát na něco, co není důležité, můžete tím celý proces znemožnit.

• Ukažte, že jste tam pro ni.
• Poslouchejte, co říká.
• Nechte ji mluvit svým tempem.

Tím, že budete trauma informed, dáte oběti najevo, že rozumíte tomu, čím si prochází. A to je první krok k tomu, abyste jí mohli opravdu pomoci. Takže, příště až budete mít tu čest být tím prvním, komu někdo řekne o svém zneužívání, budete vědět, jak na to.

A tak se držte zpátky a nechte svou empatii mluvit za vás. To je ten správný support, který oběť potřebuje.

S tímto přístupem budete rozhodně na dobré cestě.

Zásady pro první hlášení zneužívání

Pojďme si shrnout pár základních zásad pro to první hlášení, aby to nebylo jako zkouška z traumatické reality.

1. Věřte oběti ⏤ to je základ. Když oběť řekne svůj příběh, snažte se jí věřit.
2. Poslouchejte aktivně ⏤ nedělejte si poznámky o tom, co si oběť oblékla, ale spíš se soustřeďte na to, co říká.
3. Udržujte klid ⎯ i když je to těžké, snažte se zůstat v klidu a nedělejte z toho žádnou dramatickou scénu.

Takže až budete příště čelit tomu prvnímu hlášení, mějte na paměti tyto zásady. Budete tak moct poskytnout tu správnou podporu a ujistit se, že oběť ví, že jste tam pro ni.

A tím se dostáváme k tomu, že správné hlášení je vlastně docela umění. Ale nebojte se, s těmito zásadami budete mít mnohem větší šanci uspět.

A to je cílem celého tohoto snažení. Když se to povede, bude to win-win pro všechny zúčastněné.

Závěr

Tak jsme se dostali na konec našeho krátkého čtení o tom, jak se vyhnout nepříjemným otázkám při prvním hlášení zneužívání. Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového a že to budete moci využít v praxi.

Nezapomeňte, že první hlášení je velmi důležité a může mít velký vliv na to, jak se oběť bude cítit dál. Takže buďte empatičtí, citliví a hlavně věřte tomu, co vám oběť říká.

A jako vždy, když se něco takového povede, můžete si říct: „To jsem zvládl!“ A to je vlastně ten nejlepší závěr, který si můžeme přát.

• Buďte empatičtí.
• Poslouchejte aktivně.
• Věřte oběti.

A tímto bychom rádi ukončili toto krátké čtení. Doufáme, že pro vás bylo přínosné a zábavné.